Ležím v posteli s bolavým žaludkem ze stresu z posledních dní. V noci nespím, ve dne skoro nejím. Řekla bych, že tohle je horší než celý koronavirus. Ale o tom nechci psát. Honí se mi však v hlavě myšlenky a jelikož se považuji mezi blogery a můj blog je i takový můj deníček myšlenek a událostí,ráda bych vyjádřila svůj postoj.
Nepatřím k lidem, kteří by šířili paniku,horoucně syslili zásoby a nebo nosili roušky. Jdu do toho s tím, že já se nemůžu nakazit, protože jsem neustále zavřená doma a nikam mezi lidi ani nechodím. Navíc prý je to podobné jako naše chřipka,tak proč se toho bát?! Ale uvidíme za pár dní. Poněvadž manželovi kolegové si jedou lyžovat do Itálie. A tím se dostávám k jádru mé myšlenky. Promiňte mi to,ale toto mi přijde zcela nezoodpovědné, jak vůči dané osobě, která se vystavuje přímé možnosti nákazy, tak vůči ostatním lidem, s kterými se přitom a potom setká. A nejde o to jestli zrovna řádí epidemie taková či maková.
( Například nedávám ani své děti třeba jen s rýmou do školy aby nenakazily ostatní).
Je zajímavé,jak se takoví lidé ale nebojí a jdou do toho.Takhle kdyby to fungovalo vždy,tak psychologové a psychiatři nemají práci. Protože převážně tito doktoři řeší právě naší zodpovědnost za svůj život. Řeší mnohé situace, které nejsme schopni rozhodnout sami, BOJÍME se udělat rozhodnutí, protože co kdyby to bylo to špatné….
Každopádně kdo si chce udělat zásoby,ať si je dělá, tím nic nezkazí, nebude muset pak jezdit pár měsíců do obchodu. Supermarketům se teď zvedly tržby raketovým způsobem. A nám ostatním, těm zoodpovědným, kteří oželeli dovolenou někde na horách nebo i v tropech a mají ke koronavirusu respekt jako ke každému jinému běžnému nachlazení nebo chřipky nebo střevní chřipky přeji hezké a pohodové dny ve zdraví!!!
