Řekla bych, že je to trend dnešní doby. Všichni o něm mluví, všichni o něm píší, všude na nás vyskakují články, jak být takový, či makový, na každém kroku na nás vykukují koučové a guru…ale komu vlastně věřit a jak to s tím seberozvojem je???
Před rokem, rokem a půl,dvěma, jsem se rozhodla, že sama se sebou také něco udělám. Jsem typický býk,tudíž tvrdohlavá, cholerická a umíněná. Chtěla jsem udělat i radost manželovi, že po něm nebudu už vyžadovat tolik věcí, nebudu se s ním hádat a řvát na něj. 😀 Čekala jsem, že to ocení a zatím to neocenil, pacholek jeden!!! 😀 😀 😀 No a tak jsem si pořídila hned několik seberozvojových knih. Jako jsou Čtyři dohody, Tři otázky, Moc přítomného okamžiku, Mistrem sám sobě… A než jsem se začetla, telelila jsem se štěstím, že až si to přečtu, bude všechno jiné a lepší. Že už nebudu ta nerudná ženská, co za vším vidí jen problém, že budu umět řešit situace s nadhledem. Prostě, že se mi uleví po všech stránkách, že svůj život uchopím za správný konec a budu si žít v harmonii sama se sebou a svým okolím.
Když jsem se začetla do Čtyř dohod, tak jsem si říkala: ,,do prčic, to jsou moje slova,moje činy, takhle by to mělo být, vždyť to vím“!!!! Hned jsem to říkala i manželovi a že by si to měl přečíst hlavně ON! ( No, zatím to nečetl). Následovali další a další knihy a já zjišťovala dál a dál, že takhle to přesně je, že to ale VÍM!!! Že takto smýšlí můj selský rozum. Jenže, tady nastává ten kámen úrazu. Každý Vám řekne, že musíte začít u sebe, že nejdřív se tím musíte řídit vy. S tím naprosto souhlasím, ALE, když se tím nebude řídit celá rodina, je vám to k prdu. Můžete se tím řídit jak chcete, ale akorát narazíte. Manžel na Vás bude koukat,jak z jara, co to melete, když se s ním budet řešit kdo vynese odpadky klidným a milým tónem. A ještě Vás zprdne za to, jak blbě jste zavázala pytel. Děti se zvednutýma očima přes mobil si budou klepat na čelo až jim budete říkat, že půjdeme ven na společnou procházku. Doma vedete chytré monology o dobrém chování a správném řešení vztahů… Ale jsou to jen monology a když se svou myšlenku a nebo rovnou na doporučení přečtení knih zmíníte ostatním,začnou si klepat na čelo, k jaké sektě jste se to přidali?!
Já jsem nejen kvuli svému zdraví,ale i díky seberozvoji odešla z práce. Protože jsem věděla,že pracovat pod někým pro mě není. Že by to pro mě bylo jen trápení a dělání věcí, jenom proto, že se to sluší a patří. Chtěla jsem si žít po svém, tak jak já to cítím. Bohužel jsem ale narazila!!! A narazila jsem právě v kruhu rodiny, tedy těch nejbližších, kteří se na mě stále koukají jak na simulanta a nemakačenka. Nepodívají se na to z toho jiného úhlu pohledu,právě i třeba z toho seberozvojového. Nepodají mi pomocnou ruku,nebo slovo pochopení,či tolerance. A aby si přečetli knihu Čtyři dohody nebo aby si to nechali vysvětlit, to ne. To jsou Vám pak nějaké čtyři dohody k prdu. A jak radí chytré knihy, že takové lidi máte ze svého života vypustit. Ale copak to jde, když jsou to ti nejbližší???
O tomhle ,, problému“ už se v seberozvojových knihách nedočtete.
A tak se ptám, jak seberozvoj ,,navléct“ na celou rodinu, na normálním fungování rodiny? Jak toto zkloubit. Když víte, že se rozvíjíte jen vy a ostatní si klepou na čelo? Zajímalo by mě, jak to se seberozvojem máte vy? Jest-li Vás rodina podporuje v tom co děláte, nemyslím jen tu pracovní sféru, ale i koníčky a zájmy?Jest-li se třeba seberozvíjí s Vámi? Nebo jest-li jste někdy využili služby nějakého kouče?
PS: Doufám,že tento článek nevyzněl nějak proti seberozvoji. Já se samozřejmě o seberozvoj dál zajímám, pracuji s informacemi, které jsem se již dozvěděla a přijímám další. Jen mě napadlo, že tuhle otázku třeba neřeším jen já,ale i někdo další.