Na blogu U Ilonky jsem před nějakým časem našla odkaz na návod na háčkované dýničky. Tak jsem to okoukla a řekla jsem si, že i já začátečník, bych to mohla zvládnout.
Uháčkovala jsem celkem 3 dýničky. Na jednu jsem použila tenkou přízi a vykukuje mi vycpání. Takže pro příště jedině ze silnější příze. Ale i tak mi dekorují obyvák do podzimu.
Další dekoraci mám za oknem, naše třešeň září jako slunce i v pošmourných dnech. Bohužel to můj mobil nemumí tak dobře zachytit. Ve skutečnosti máme prozářený výhled i obyvák.
Pomalu nám koční období práce venku. V sobotu jsem ještě zpracovávali dřevo, což se protáhlo ještě i na neděli. A teď už to naštěstí stačí jen uklidit a bude na chvilku od štípání a řezání dřeva pokoj. Já jsem se ještě vrhla na ostříhání keřů, které jsem nestihla ostříhat na konci léta( tak snad jim to neuškodí). A v neděli , jako již tradičně od dětství, každou druhou neděli v říjnu, koukám na Velkou pasrdubickou. Je to jediný sport, který mě baví a vydržím na něj koukat klidně celý den. Protože koně, to je MOJE. Měla jsem vždy přání jednoho vlastnit. Zatím je to pouze jen přáním.
Tentokrát pomáhal se štípáním i ten nejmladší. A já jsem stihla u dostihů i vyžehlit.
Vždycky jsem měla dobrý čich a s ním spojený i vůně domova každého koho jsem navštívila. Znáte to, k němu přijdete a první co cítíte při překročení prahu je vůně. Pak už každou návštěvu máte spojenou s touto vůní.
Akorát u nás doma, jsem nikdy nic necítila. A přitom jsem si to tak přála. Chtěla jsem vkročit domů a ucítit klidnou a krásnou vůni domova.
Proto mám ráda voňavé svíčky, oleje do aromalamp, kdysi jsem i po úklidu stříkala na textilie voňavé spreje. Ale nikdy nic, nikdy tu naší vůni domova jsem necítila a necítím.
Každopádně dnes vám přináším tip na vonný olejíček. Je to směsice citrusů,ale tak nádherně zkombinovaná, že ho používám nejen do aromalampy,ale i jen tak si jím potřu zápěstí a spánky. Olejíček jsem koupila v DM drogérii a opravdu ho vřele doporučuji.
Vy víte, že tu naše bydlení moc neukazuji. Máme celkem tmavý obyvák, ikdyž to by nebyl takový problém, ale problém je, že je tam pořád nějaký bordel!!!! A taky, že tam pořád a neustále máme velké nedodělky. Ale což, kdo ví, jestli to někdy dáme dohormady.
A tak vystupuji ze své komfortní zóny a trochu toho našeho bydlení vám ukáži.
K svátku jsem dostala kytici všehochuti, něco už jsem musela vyhodit,něco jsem nechala a tato Lilie rozvila a je tááák obrovská a nádherná. Juka dostala přes léto pěkně zabrat, ten menší stonek se ohnul a zlomil,tak jsem ho zkusila přivázat. A asi se jí v tom tmavém koutě moc nelíbí. Terásku a hlavně velké okno jsem si vydupala před pár lety na okno jsem si ušetřila, vše naplánovala a samozřejmě vše se pos… Vše bylo naplánováno na léto, díru manžel vyboural a zadělal jen dřevěnými deskami. Jenže to léto bylo nejchladnější ze všech lét za celý můj život. Táhlo nám domů, byla zima, museli jsme topit. Na dělníky,kteří měli okno usadit jsme čekali víc než měsíc po daném datumu uskutečnění. Když už přijeli okno usadit, asi tři, čtyři hodiny na to, jsme si všimli, že okno usadili hodně křivě, takže reklamace a zase čekání, strašili nás měsíčním čekáním,naštětí to bylo asi jen týden nebo 14dní( už si to přesně nepamatuji). Teď už je to jen vzpomínka,ale tekly nám nervy všem. A já jsem se ponaučila,že nemám nic plánovat,protože mně plány prostě nevychází. dříve tady stál krb,ale pozkušenosti, kdy nám tu nešel proud asi dva dny,jsme usoudili, že krb je naprosto k ničemu a pořídili jsme si kamna s plotnou a můžu říct, že na jaře a na podzim na kamnech hodně vařím
Mějte příjemný týden.
Danča
PS: Již nějakou dobu(asi 2 roky) plánuji pořízení nového gauče, tak uvidíme, kdy k tomu dojde. A kdybyste hledali více pokojovek,tak ty jsou ještě na venkovním bytě v posezení.
Tak jsem pojmenovala malého ježečka, který se nám v pátek objevil na zahradě. Zvážila jsem ho a má nějakých 140g, podle odborných článků jsem ale našla to,že má ještě do zimy čas aby nabral potřebná kila k tomu aby přečkal zimu ve zdraví. Blešáčkovi jsem donesla trochu kočičích granulí a kapsičky a odnesla jsem ho na bezpečné místo. Jenže, museli jsme honit s manželem uteklého králíka, který využil špatně dovřených dvířek králíkárny a vyhopsnul si na špacír. A Blešáček honil s námi, zmateně chodil kolem seníku a naříkal.( Poprvé co jsem kdy slyšela vydávat ježka zvuky). Tak jsem ho zase vzala, odnesla ke granulkám.
Králíka jsme naštěstí chytli a vrátili do králíkárny. Ale Blešáček si vybral tu nejhorší trasu, kterou mohl a to po chodníku přímo k nám na dvůr za našema dvěma psím potvorám. A naše Vendula, ta ježky úplně nesnáší, ač nerada, tak musím přiznat, že se jim už jednoho ježka podařilo zlikvidovat. 🙁
No a já došla s krmením ke kačenám a říkala jsem si,že nepůjdu domu zadem,ale radši to vezmu přes dvůr a mrknu se po Blešáčkovi a ještě, že jsem šla, protože už ho Vendula měla v pácu. A jelikož mi přišlo, že měl Blešáček na boku bouli,tak jsme vzali krabici a šel do krabice. Naštěstí druhý den vypadal, že je v pohodě, pil i jedl a byl dost aktivní a tak jsme ho odnesli na bezpečné místo, za potok a doufám, že stačí do zimy ještě nabrat a že se někdy přijde ukázat,ale že to nebude brát přes dvůr, přes ty naše dvě potvory. 😀
Tak ať se ti Blešáčku daří a do zimy pěkně nabereš!!!
Ještě bych chtěla dodat, že pokud najdete ke konci října ježečka, který bude mít těch 140g,tak už mu hrozí, že by nemusel zimu přečkat. A tak buď ho vezměte domů a nebo volejte záchranou stanici.
Zase mám odmlku,ale tentokrát mě zrazuje technika. Můj mobil se totiž rozhodl stávkovat. Potřebuji natáčet videa a fotit ke své práci, i kvuli blogu a mobil mi hlásí plné místo v paměti a věřte, že jsem smazala už všechno co jsem mohla. Tak nevím?! Asi budu muset veškeré fotky přetáhnout na disk, vypsat všechna svá hesla a uvést ho do továrního nastavení a pokud ani to nepomůže,tak nevim?!!!
A jak jste začali září? U nás se začalo zase s problémy. Ať mými zdravotními,tak hlavně školními. A asi jako jediný člověk doufám, že si zase užijem brzy výuku doma, protože nevím jestli nemám být vztahovačná a přiznat si, že prostě paní učitelce vadí náš Mikuláš a my. A zase je to vše jen o lidech. Je to pouze banalita, ale Mikuláš končí ve 12:05, jde ve škole na oběd a pak měl čekat na Áňu do 13:00 v šatně nebo ve vestibulu. On než se nají, tak nám přišlo hloupé,aby na půl hodinky šel do družiny, kde by si ani nestačil pohrát, protože už by zase musel jít a navíc za tu každodenní půlhodinu platit za pololetí 500,-!!! No tak v šatně ani ve vestibulu se od letoška čekat nemůže,ikdyž tam děti čekávaly v loňském roce i v rocích předešlých( já jsem tam pracovala,tak vím). Tudíž musí čekat venku. Ale měli jsme kvuli tomu už dvakrát telefonát, hned druhý a třetí den školy. No takže nám to ,,vesele“ začalo. Ale co, nějak bude,no, hold budem ještě muset vydržet 7let!!! 😀 😀 😀
Jinak jsme uklízeli a řezali dřevo, takže i přes moje problémy jsme něco udělali,za což jsem ráda. Ale ta velká hromada nás teprve čeká. Také jsme se byli mrknout v lese jest-li nenajdem nějakou houbu,ale i přesto, že pršelo,tak v lese je sucho. Ale babí léto před námi,tak snad se ještě nějakých hub dočkáme.
Doufám, že jste měli příjemnější začátek září než my. A přeji vám hezké nadcházející dny.
Přestalo pršet. Né, že by to příroda nepotřebovala, né že bychom to nepotřebovali my lidé, ale také potřebujem trochu toho vitamínu D a pokochat se krásou květů.
Využila jsem toho a obešla jsem zahrádku, pojďte se mnou a kochejte se krásou květů.
Přeji Vám krásný zbytek týdne, moje milé čtenářky.
co říkáte?… No popravdě, ze začátku roku jsem měla jasné představy a vize a zařekla jsem se, že pojedu jak dráha a blog bude žít neustálými příspěvky. Jenže přišla doba koronavirová a ikdyž se pro mě nic vlastně nezměnilo, poněvadž karanténu mám nonstop, tak hold dochází síly. Nejdříve mě vyčerpávala paní učitelka,která ač to nebylo zadané, chtěla najednou zpětnou vazbu, kterou jsme nepodávali neboť synovi učení jde, nikde žádný zádrhel, během dopoledne( a to začínáme s učením až kolem půl desáté)máme vše vypracované a v klidu. Syna při úkolech nefotím a jeho vypracované stránky v sešitě také ne. Snažím se jet podle doporučení v poradně, která mu opravdu maximálně vyhovují. Do konce školního roku už do školy nenastoupí. Akorát teď nám začala násobilka a to je o procvičování nonstop. Tak ta také zaměstnala mé myšlenky. Na dceru vlezla puberta a to doslova a do písmene. A jak napsal její učitel fyziky,usnula zimním spánkem a na úkoly z fyziky měsíc ani nešáhla. Tak jsme doháněli fyziku. A ikdyž to s ní dělal převážně manžel,tak i mně se podařilo něco z mozkových závitů vyšťourat 😀 . No a pak v poslední řadě zahrádka a naše zvířátka. Nová i ta stávající a dokonce i ta budoucí, o kterých se mi dokonce i zdá!!!!O tom Vám ale napíšu až je budeme mít doma. A do toho ještě můj zdravotní stav, který je jak na houpačce. Ale teď snad už to bude dobré!!!Věřím v to!!!! A většinou když se ,,něco“ děje, co by šlo zdokumentovat, nemám u sebe mobil a veřejně se tu ,,sobecky“ přiznám, že ty krásné obrázky, které se mi naskytnou,uchovávám jen do své hlavy.
když je teplo učíme se třeba i venku na dece nebo na terase manžel vyrobil kačenkám takovýhle venkovní výběh holkám se tam moc líbí, jen na noc ještě chodí domu a to přenášení se jim tedy vůbec nelíbívždy když dám polstry na židle, tak se tam hned objeví nějaký nájemce, většinou právě ten čtyřnohý 🙂
Po menší pauze jsem opět tady. Nějak nebyla nálada něco přispívat. Nebylo mi moc dobře a v těch chvílích, kdy to šlo jsem pracovala na zahradě.
Začátkem týdne jsem doplela náš cihlový chodníček, do kterého se mi vůbec ale nechtělo. Nesnáším to vyškrabovaní plevele ze spár, hlavně pampelišek, protože ty vůbec nejdou.
Také jsem v týdnu už něco zasadila do skleníku a už i ven z vlastních domácích výpěstků, protože moje okno se proměnilo v nehoráznou džungli a dokonce cukety už se pomalu dávaly do květu. Koupili jsme i bílou textilií,tak pokud bude hlášen mráz, přikryjeme. Probrala jsem a vyčistila jahody, které už se taky dávají do květu.
V dalším mezi čase jsme přestěhovali čmelín od domova k plotu( rozuměj blíže přírodě). Čmelín máme zatím neobydlený,ale pořád doufám,že ještě letos proběhne pokus o osídlení. A u čmelína jsem vytvořila vlastníma rukama okrasný záhonek, na což jsem náležitě pyšná, protože mi manžel pomáhal akorát zasadit rododendron a thujku. Jinak od oddrnování, přes vykopání děr, vydloubnutí thujky i rododendronu a zasazení ostatních rostlin jsem to dělala sama!!!! 😀 ( fůůůj co to tu tak smrdí, že by samochvála?)
S dětmi jsme se připravili ve čvrtek na pálení čarodějnic. Vyrobili jsme si čarodějnice z papíru. Už jsem ji kdysi vytvářela s dětmi ve škole a námět jsem vzala u Moniky na kopečku. A večer proběhlo upálení. Ale teda byla děsná zima. Náše vatra nebyla nijak extra velká,tudíž nás ani nezhřála a tak jsme brzy prchli do tepla postele.
29. dubna jsme ,, oslavili“ výročí svatby, už 14let co kráčíme po tomto světě společně. Nijak zvlášť to neslavíme, dáváme si jen maličkosti, dříve to byla jen třeba čokoláda. Letos jsme to oba povýšili. Já dostala koš na prádlo, který jsem nutně potřebovala( starý už jsem měla polámaný) a já jsem manželovi koupila knížku o motorkách Jawa. Spokojenost byla na obou stranách.
Na prvního máje si manžel políbení odbyl už ráno, při venčení našich dvou psích madam. Snad se počítá višeň, která měla posledních pár zbývajích kvítků a já neuschnu.
No a víkend byl tak nějak ve znamení uklízení, vaření a pečení a úklidu u králíků.
No a dnes, dnes už Vás zdravím o rok starší, před 36lety jsem se narodila.( jsem zvědavá,jak dlouho si na toto číslo budu muset zase zvykat, asi zas do příštích narozenin 🙂 )
fbt
Přeji Vám hezký a třeba i trochu sváteční den.
PS: Teď si prohlížím příspěvek a všimla jsem si,že jsem přehodila dny,středu a čtvrtek,snad Vám to nevadí, předělávat se mi to fakt nechce. A hádejte co, právě probíhá akce ,, obydlování čmelína“, podařilo se mi odchytit čmeláka, který hledal,kde by se mohl usídlit. Tak uvidíme, jak to dopadne.
Určitě by se našlo plno různých aktivit,ale my jsme taková trošku ,,retro rodina“ a co nejvíc máme rádi jsou hry. Hry různého druhu.
Přemluvit našeho nejmladšího je někdy horší, protože má hry spojené s deštivým odpolednem a když se mu nechce,tak nám říká, že přeci neprší. 😀
Začneme klasikou PEXESEM!!! To hrajem téměř neustále a máme jich opravdu hodně ale děti mají pár svých oblíbenců,které musíme do turnaje vždy zařadit.
Dalším oblíbencem a retro hrou je ČLOVĚČE NEZLOB SE. Nevím jest-li je k tomu nutné něco víc psát. Možná jen to, že když děti byly malé, tak se dávalo bacha na vyhazování a čím jsou starší, tím je to krutá bitka!!!!
Velmi oblíbenou hrou je i PRŠÍ, ikdyž venku zrovna neprší. 😀
Další karetní hrou, ukteré si užijeme plno zábavy je prach obyčejný ČERNÝ PETR. U toho se nasmějeme a tak trochu i švindulejeme. Podstrkáváme Černého Petra protihráči!!
dav
Tohoto ,, profesního“ Černého Petra máme nejraději, vždy dané postavičky přidáváme skutečným postavám 😀
A poslední karetní hrou, kterou se teprve náš nejmladší pořád učí je KVARTETO. Na kvarteto mám vzpomínky z dětství, kdy se hojně hrálo u tety a pamatuji si, že jsem tu hru dlouho nechápala,ale jejich karty s hrady a zámky se mi moc líbily.
Brumíkovské kvarteto je plné zvířat. Nosila jsem ho i do školy, když jsem pracovala jako asistentka a věřte nebo ne,ale i puberťáky to bavilo a dokonce objevili i zvříta,která doposud neznali.
Tak a to pro dnešek stačí. Samozřejmě máme plno dalších her. Každý rok nám nějakou hru (1-2) přinese Ježíšek.
A jak to máte se společenskými hrami Vy? Jste také herní maniaci a nebo Vám společenské hry nic moc neříkaji. Podělte se o to v komentáři.
