osobní blog
Přestalo pršet. Né, že by to příroda nepotřebovala, né že bychom to nepotřebovali my lidé, ale také potřebujem trochu toho vitamínu D a pokochat se krásou květů.
Využila jsem toho a obešla jsem zahrádku, pojďte se mnou a kochejte se krásou květů.
Přeji Vám krásný zbytek týdne, moje milé čtenářky.
co říkáte?… No popravdě, ze začátku roku jsem měla jasné představy a vize a zařekla jsem se, že pojedu jak dráha a blog bude žít neustálými příspěvky. Jenže přišla doba koronavirová a ikdyž se pro mě nic vlastně nezměnilo, poněvadž karanténu mám nonstop, tak hold dochází síly. Nejdříve mě vyčerpávala paní učitelka,která ač to nebylo zadané, chtěla najednou zpětnou vazbu, kterou jsme nepodávali neboť synovi učení jde, nikde žádný zádrhel, během dopoledne( a to začínáme s učením až kolem půl desáté)máme vše vypracované a v klidu. Syna při úkolech nefotím a jeho vypracované stránky v sešitě také ne. Snažím se jet podle doporučení v poradně, která mu opravdu maximálně vyhovují. Do konce školního roku už do školy nenastoupí. Akorát teď nám začala násobilka a to je o procvičování nonstop. Tak ta také zaměstnala mé myšlenky. Na dceru vlezla puberta a to doslova a do písmene. A jak napsal její učitel fyziky,usnula zimním spánkem a na úkoly z fyziky měsíc ani nešáhla. Tak jsme doháněli fyziku. A ikdyž to s ní dělal převážně manžel,tak i mně se podařilo něco z mozkových závitů vyšťourat 😀 . No a pak v poslední řadě zahrádka a naše zvířátka. Nová i ta stávající a dokonce i ta budoucí, o kterých se mi dokonce i zdá!!!!O tom Vám ale napíšu až je budeme mít doma. A do toho ještě můj zdravotní stav, který je jak na houpačce. Ale teď snad už to bude dobré!!!Věřím v to!!!! A většinou když se ,,něco“ děje, co by šlo zdokumentovat, nemám u sebe mobil a veřejně se tu ,,sobecky“ přiznám, že ty krásné obrázky, které se mi naskytnou,uchovávám jen do své hlavy.
Mějte krásné květnové dny.
Po menší pauze jsem opět tady. Nějak nebyla nálada něco přispívat. Nebylo mi moc dobře a v těch chvílích, kdy to šlo jsem pracovala na zahradě.
Začátkem týdne jsem doplela náš cihlový chodníček, do kterého se mi vůbec ale nechtělo. Nesnáším to vyškrabovaní plevele ze spár, hlavně pampelišek, protože ty vůbec nejdou.
Také jsem v týdnu už něco zasadila do skleníku a už i ven z vlastních domácích výpěstků, protože moje okno se proměnilo v nehoráznou džungli a dokonce cukety už se pomalu dávaly do květu. Koupili jsme i bílou textilií,tak pokud bude hlášen mráz, přikryjeme. Probrala jsem a vyčistila jahody, které už se taky dávají do květu.
V dalším mezi čase jsme přestěhovali čmelín od domova k plotu( rozuměj blíže přírodě). Čmelín máme zatím neobydlený,ale pořád doufám,že ještě letos proběhne pokus o osídlení. A u čmelína jsem vytvořila vlastníma rukama okrasný záhonek, na což jsem náležitě pyšná, protože mi manžel pomáhal akorát zasadit rododendron a thujku. Jinak od oddrnování, přes vykopání děr, vydloubnutí thujky i rododendronu a zasazení ostatních rostlin jsem to dělala sama!!!! 😀 ( fůůůj co to tu tak smrdí, že by samochvála?)
S dětmi jsme se připravili ve čvrtek na pálení čarodějnic. Vyrobili jsme si čarodějnice z papíru. Už jsem ji kdysi vytvářela s dětmi ve škole a námět jsem vzala u Moniky na kopečku. A večer proběhlo upálení. Ale teda byla děsná zima. Náše vatra nebyla nijak extra velká,tudíž nás ani nezhřála a tak jsme brzy prchli do tepla postele.
29. dubna jsme ,, oslavili“ výročí svatby, už 14let co kráčíme po tomto světě společně. Nijak zvlášť to neslavíme, dáváme si jen maličkosti, dříve to byla jen třeba čokoláda. Letos jsme to oba povýšili. Já dostala koš na prádlo, který jsem nutně potřebovala( starý už jsem měla polámaný) a já jsem manželovi koupila knížku o motorkách Jawa. Spokojenost byla na obou stranách.
Na prvního máje si manžel políbení odbyl už ráno, při venčení našich dvou psích madam. Snad se počítá višeň, která měla posledních pár zbývajích kvítků a já neuschnu.
No a víkend byl tak nějak ve znamení uklízení, vaření a pečení a úklidu u králíků.
No a dnes, dnes už Vás zdravím o rok starší, před 36lety jsem se narodila.( jsem zvědavá,jak dlouho si na toto číslo budu muset zase zvykat, asi zas do příštích narozenin 🙂 )
Přeji Vám hezký a třeba i trochu sváteční den.
PS: Teď si prohlížím příspěvek a všimla jsem si,že jsem přehodila dny,středu a čtvrtek,snad Vám to nevadí, předělávat se mi to fakt nechce. A hádejte co, právě probíhá akce ,, obydlování čmelína“, podařilo se mi odchytit čmeláka, který hledal,kde by se mohl usídlit. Tak uvidíme, jak to dopadne.
Určitě by se našlo plno různých aktivit,ale my jsme taková trošku ,,retro rodina“ a co nejvíc máme rádi jsou hry. Hry různého druhu.
Přemluvit našeho nejmladšího je někdy horší, protože má hry spojené s deštivým odpolednem a když se mu nechce,tak nám říká, že přeci neprší. 😀
Začneme klasikou PEXESEM!!! To hrajem téměř neustále a máme jich opravdu hodně ale děti mají pár svých oblíbenců,které musíme do turnaje vždy zařadit.
Dalším oblíbencem a retro hrou je ČLOVĚČE NEZLOB SE. Nevím jest-li je k tomu nutné něco víc psát. Možná jen to, že když děti byly malé, tak se dávalo bacha na vyhazování a čím jsou starší, tím je to krutá bitka!!!!
Velmi oblíbenou hrou je i PRŠÍ, ikdyž venku zrovna neprší. 😀
Další karetní hrou, ukteré si užijeme plno zábavy je prach obyčejný ČERNÝ PETR. U toho se nasmějeme a tak trochu i švindulejeme. Podstrkáváme Černého Petra protihráči!!
A poslední karetní hrou, kterou se teprve náš nejmladší pořád učí je KVARTETO. Na kvarteto mám vzpomínky z dětství, kdy se hojně hrálo u tety a pamatuji si, že jsem tu hru dlouho nechápala,ale jejich karty s hrady a zámky se mi moc líbily.
Tak a to pro dnešek stačí. Samozřejmě máme plno dalších her. Každý rok nám nějakou hru (1-2) přinese Ježíšek.
A jak to máte se společenskými hrami Vy? Jste také herní maniaci a nebo Vám společenské hry nic moc neříkaji. Podělte se o to v komentáři.